Novinky

Jídlo jako značně riziková záležitost

Na úvod bych si ráda vypůjčila slova, jež se snaží o definici toho, co znamená racionální výživa: „(…) musíme dbát o to, abychom dostali vhodné jídlo a nápoj v pravý čas a ve správném množství. (…)“ (Hrubá et al., 1990:13). V poněkud zjednodušené formě vystihuje tato definice, dle mého názoru, vše podstatné týkající se racionální výživy. Nyní je na čase položit si zásadní otázku. Na kolik považujete, na základě této definice, stravu dnešní společnosti za racionální?

Pojďme se postupně věnovat jednotlivým částem této definice v kontextu stravování soudobé společnosti. Hned v úvodu se dočteme „vhodné jídlo a nápoj“. Přemýšleli jste někdy nad tím, zda potraviny, které každodenně přijímáme, k výživě svého organismu, můžeme titulovat termínem vhodné? Ulrich Beck (2011:65) jež se ve své knize věnuje proměně společnosti, píše: „Společenství nouze je nahrazováno společenstvím strachu.“ Strach, který má na mysli, se mimo jiné týká také potravin, které konzumujeme. Bojovat proti jejich kvalitě asi nemá tak zcela smysl, neboť v konečném důsledku bychom dříve umřeli hlady, než nalezli opravdu nezávadné potraviny. Co však ovlivnit můžeme je správné složení stravy a jejich výživová hodnota.

 

Nejprve trocha teorie. Každé sousto, které si dáme je složeno buď ze sacharidů, tuků nebo bílkovin, případně jejich kombinace. Těmto složkám potravy říkáme makroživiny nebo též makronutrienty. Právě makroživiny jsou pro naše tělo zdrojem energie, přičemž informace o tom, jaké množství energie se v dané potravině skrývá, nazýváme kalorie. Mimo makroživiny jsou podstatnou složkou stravy také mikroživiny nebo též mikronutrienty. Ty lze chápat jako výživovou složku, jinak řečeno kvalitu potravy. Řada průmyslově zpracovaných potravin, které se nám běžně dostávají do rukou, mnohdy obsahuje pouze tzv. prázdné kalorie, tedy převahu makroživin bez dostatečné dávky mikroživin. Převládají-li v našem jídelníčku pouze potraviny s převahou prázdných kalorií, pak máme po jídle sice pocit, že už se do nás nevleze ani doušek vody, ale tělo ani zdaleka nedostane ke svému fungování vše potřebné (Diaz, Bark, 2014). Stejně tak je to s proporcemi makroživin, které do sebe dostaneme. Řekli jsme si, že mezi makroživiny řadíme cukry, tuky a bílkoviny. Každá z těchto složek potravy dokáže reagovat na pocit hladu.

 

A co je to vlastně hlad? Hlad je fyziologická reakce, jíž nám tělo dává na vědomí, že mu dochází energie. K tomu dochází vylučováním hormonu zvaného ghrelin do krevního oběhu. Jeho hlavní funkcí je přimět člověka k tomu, aby dodal tělu potřebné „palivo“. Dle výzkumné studie Broglio et al. (2001) dokáží všechny tři makroživiny snížit hladinu ghrelinu v krvi a utlumit tak pocit hladu. Nejlepším pomocníkem jsou však bílkoviny, které dle této studie nejen že tlumí pocit hladu účinně, ale také dlouhodobě. Pro správné fungování organismu je však důležité, aby strava byla pestrá, tedy bohatá na všechny makro i mikro živiny. S tím také souvisí další část definice správného stravování, která odkazuje na správné množství.

 

V případě jídla bychom měli dodržovat jednoduché pravidlo, které zní „střídmost“, aneb všeho s mírou. Částečně může za naše přejídání špatné složení potravin, na základě čeho jíme sice hodně, ale zato nekvalitně. Částečně se jedná o jakýsi fenomén dnešní doby. Zcela tak může opět navázat na tvrzení Becka (2011), který říká, že již dnes dávno nežijeme ve společenství nouze. Naopak se dostáváme do opačného extrému, jímž je, dle mého názoru společenství nadbytku. Škoda jen, že s kvantitou nepřišla ruku v ruce také kvalita. Dám Vám malý domácí úkol, zkuste se zamyslet kolikrát denně něco „nevědomky“ strčíme do úst. Kolikrát denně si něčeho jen tak „zobneme“, a co je ještě horší, ani ne tak z důvodu toho, že máme hlad nebo chuť, ale pouze proto, že je to něco v našem dosahu.

 

Poslední část definice hovoří „v pravý čas“. Zde snad ani není potřeba nabádat k zamyšlení. Dovolím si mluvit za všechny, když řeknu, že jen málo z nás si může tak říkajíc poklepat na rameno a říci, tak to se mě netýká.

 

Závěrem…

Často máme tendenci považovat se za vyspělejší a lepší než byly stovky generací před námi. Možná máme vyspělejší medicínu, lepší dopravu a možnost být neustále s druhými lidmi v kontaktu. Co se však týče stravování, lze situaci přirovnat spíše k úpadku než pokroku. Jídlo může být našim přítelem, ale také nepřítelem. To jakou roli mu přisoudíme je z větší části v našich rukou. Nedovolme, aby nám škodilo to, bez čeho se v životě neobejdeme.  

Zdroje: 

BECK, Ulrich. Riziková společnost: na cestě k jiné moderně. 2011. 2. vyd. Praha:Sociologické nakladatelství, 431 s. Post (Sociologické nakladatelství). ISBN 978-80-7419-047-6.

DIAZ, Cameron a Sandra BARK. Body book: zákon hladu, vědomí vnitřní síly a jiné způsoby, jak milovat své tělo. Brno: Jota, 2014. ISBN 9788074626586.

HRUBÁ, Marie, Maria HORNÍKOVÁ, František RABOCH a Otokar HAMPL. Kuchařka naší vesnice. 12. vyd. Ilustroval Petr KŘÍŽ, ilustroval Vladimír HAVELKA. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství, 1990. Sbírka ekonomických a encyklopedických publikací (SZN). ISBN 8020900098.

BROGLIO, Fabio, Emanuela ARVAT, Andrea BENSO, et al. Ghrelin, a Natural GH Secretagogue Produced by the Stomach, Induces Hyperglycemia and Reduces Insulin Secretion in Humans. The Journal of Clinical Endocrinology & Metabolism. 2001, 86(10), 5083. DOI: 10.1210/jcem.86.10.8098. ISBN 10.1210/jcem.86.10.8098. Dostupné také z: http://press.endocrine.org/doi/10.1210/jcem.86.10.8098