Novinky

Genderové stereotypy v práci učitele a učitelky

Zda se narodíme jako muž či žena ovlivní náš celý život. Zatímco pohlaví je biologicky dané, gender je tvořen společností a proměňuje se v čase. Ne nadarmo se tvrdí, že muži jsou z Marsu a ženy z Venuše. Rozdílnosti mezi pohlavími jsou patrné ve všech oblastech života. Je však otázkou, zda jsou tyto rozdíly dané geneticky či společností. Je to tedy pohlaví nebo gender, kdo nám předepisuje, jak se máme chovat, staví nás do určitých rolí a také působí na to, jak na nás budou pohlížet ostatní lidé? Kdo organizuje náš výběr vzdělání či zaměstnání a určuje, jaký plat za odvedenou práci dostaneme?

            Diskuse o rozdílech mezi mužem a ženou pronikly nejen do sociálních sfér jako je pracoviště, politika, média a rodina, ale i do oblasti školství. Škola je výchovnou
a vzdělávací institucí, kde dítě tráví převážnou část svého života a která přispívá
k začleňování dítěte do určité společnosti. Je proto důležité, jak škola a hlavně její pracovníci na dítě působí. Jaký je tedy přístup učitelů a učitelek k žákům na základních školách? Jsou genderově stereotypní a tyto stereotypy schvalují nebo jsou genderově korektní
a podporují genderově citlivou výchovu a vzdělávání?

 

Co vlastně gender znamená?

Pojem gender, někdy také nazýván ,,sociální pohlaví“, vyjadřuje rozdíly mezi mužem
a ženou, které jsou dány výchovou a společností. Nejde tedy o rozdíly biologické, ale sociální a psychické. (Pleskotová, 2008) Jde tedy o jakési očekávání, předsudky a specifika v postavení mužů a žen, které k nám přicházejí ze strany společnosti. Pokud jsme mužem či ženou, znamená to naplňovat určité společenské obrazy o mužství a ženství. Pokud se člověk nechová podle těchto představ, bývá jeho ženství či mužství zpochybňováno nehledě na to, že biologický základ zůstává shodný. (Jarkovská, 2005)

 

Rozdíly v přístupu k učení a ke škole

Vyučující si myslí, že existují rozdíly v oblíbenosti předmětů mezi dívkami
a chlapci. U dívek se předpokládá, že budou mít zájem spíš o humanitní a jazykové předměty, protože tady se uplatňuje komunikační a emoční stránka, která bývá s ženami spojena. Jsou to předměty jako hudební nebo výtvarná výchova a český jazyk. Mají tedy tíhnout k předmětům, které vyžadují ženské vlastnosti. Naopak u chlapců očekáváme logické myšlení či zručnost
a proto je spojujeme s matematikou, IT předměty a prací v dílnách. (Smetáčková, 2006) Díky tomuto stereotypnímu rozdělení na oblíbený a neoblíbený předmět dochází k nejrůznějším domněnkám. Chlapci si myslí, že jsou „automaticky“ dobří v předmětech jako informační technologie, při manuální práci v dílnách, ve vědních oborech. Naopak u dívek se očekává, že v těchto oblastech nebudou nikterak excelovat. U chlapců se naopak nepředpokládá, že dovedou perfektně odrecitovat báseň nebo budou znát pravidla pravopisu. Pro obě skupiny pohlaví existuje předepsaná norma, která umožňuje, aby dívky ani chlapci na sebe nekladli v některých oblastech příliš vysoké nároky, zato v jiných oblastech ano. Toto genderově stereotypní chování má značný dopad na jejich budoucnost a povolání. (Smetáčková, 2007)

Odlišnosti vidíme i v přístupu k učení. Dívky jsou pečlivější a poslušnější. Mají hezky vedený sešit, jsou vždy naučené, učí se spíše nazpaměť. V hodinách jsou ale pasivnější. Chlapci jsou aktivnější, proto jim patří více pozornosti učitelů. Staví na logickém myšlení, ale jsou spíše ,,lajdáci“. (Smetáčková, 2007)

            Musíme zde uvést i fakt, že děti jednají pod značným vlivem svých vrstevníků. Spolužáci silně ovlivňují dítě ve všech směrech. Při výběru zájmových kroužků si dívky vybírají keramiku, zpěv a balet. Naopak chlapci spíš informatiku nebo fotbal. Kdyby si totiž vybrali kroužek, který není typický pro jejich pohlaví, mohli by se setkat s negativní reakcí spolužáků. Ti mohou mít vliv i na postoj chlapců a dívek ke škole. Chlapci chtějí být považování za ,,machry“ a proto často zesměšňují školu, jsou k ní lhostejní. Nesnaží se a jsou drzí. Projevují se jako ,,lajdáci“ a to třeba jen proto, že nechtějí být označování jako ,, šprti“. Na takovém principu funguje i volba povolání, kterou si děti vybírají v devátém ročníku základních škol. (Smetáčková, 2007)

            Myslím si, že na tom, jaký přístup k učení a ke škole mají dívky a chlapci, se podílí mnoho faktorů. Ať už je to rodina, škola, pedagog nebo vrstevníci. Na učitelích pak záleží, aby děti podporovali v tom konkrétním předmětu, kroužku a stylu učení, ve kterém vyniká
a které mu jde a ne v tom, který je pro něho typický, co se týká pohlaví.

 

Rozdíly v prospěchu 

Byly porovnávány průměrné známky dívek a chlapců v různých předmětech
a v různých ročnících. Ty ukazují, že dívky dosahují v průměru lepšího prospěchu, a to
i v předmětech, v nichž jsou chlapci považováni za schopnější. Dívky povětšinou mívají lepší výsledky než chlapci na základních školách a to hlavně díky jejich školní zralosti. Často nepotřebují ani odklad do první třídy tak jako chlapci. Obecně dospívají dříve a tak v mnoha oblastech chlapce předčí. Kluci tento rozdíl však doženou a dívky často
i předběhnou. Nastává to nejčastěji na středních a vysokých školách. Dívky jsou totiž zvyklé učit se věci nazpaměť a dobrých školních výsledků dosahují díky své píli, na vysoké škole jim ale toto už nemusí stačit. Naopak chlapci spíše uvažují logicky, proto na vysoké škole mají lepší výsledky a hlavně dospějí a zklidní se. (Smetáčková, 2007)

Je nutné říct, že i když dívky dosahují lepších známek, nedostává se jim takové podpory. Jejich sebedůvěra tak postupně klesá. Více si všímají omezení, nedůvěry
a podceňování, které jsou proti nim mířeny ze strany vyučujících ale i odjinud.

 

Genderové stereotypy v práci učitele a učitelky

Jsou skutečně chlapci většinou nezbedníci a děvčata tichá? I když si mnoho vyučujících myslí, že rozdíly v přístupu k dívkám a chlapcům nedělají, přeci se jen v jejich hodnocení může objevit: chlapci jsou tací a tací, dívky jsou takové a takové. Tímto však nevědomky zdůrazňují rozdíly mezi oběma pohlavími.

Učitelé a učitelky mají v rámci výchovně vzdělávacího procesu na žáky a žákyně značný vliv. Jejich představa o vlastnostech a výkonech dívek a chlapců může přispívat k takovému jednání, které posléze u dívek a chlapců domnělé výkony či vlastnosti vyvolá.  Děti, které se chovají jinak, než se očekává u jejich pohlaví a odchýlí se z tradičních genderových rolí, jsou bráni jako výjimka, která se musí usměrnit. Takový přístup k dětem však jen podporuje genderové stereotypy a pomáhá k jejich reprodukování. Chtějí – li vyučující přistupovat k dětem bez předsudků, měli by poukazovat na negativní chování nehledě na jejich biologické pohlaví a ne na ně jen upozorňovat společně s postojem, že ,,kluci jsou kluci“ nebo ,,toto holky nedělají“. 

Škola může a měla by výrazně podpořit uplatňování politiky rovných příležitostí. Co tedy dělat, aby vznikalo účinné a spokojené uplatňování rovných principů? K genderové rovnosti ve škole samozřejmě patří vzdělávat se v problematice gender, citlivě ošetřit genderová specifika chlapců a dívek, která se při výuce objeví, a odrážet vlastní genderově stereotypní přemýšlení. Vyučující, kteří tvrdí, že genderový výhled pro svou výuku nepotřebují, tak lehce sklouznou k genderově stereotypnímu myšlení a nechtěně budou reprodukovat nerovnost. Naopak ti, kteří si nerovné šance uvědomují a umí určité bariéry lákavým a jemným způsobem odstranit, mohou díky nabitým zkušenostem použít příklady pro tvorbu a přípravu hodin do různých předmětů. (Jarkovská, 2005)

 

Jak přistupovat k žákům genederově citlivě?

Chlapce bychom měli vést k autonomii a schopnosti postarat se sám o sebe. Je důležité, aby se naučili připouštět si city a zvládat péči o domácnost a děti. Doporučuje se, aby chlapeckou skupinu vedl muž, pedagog jako působící vzor. Vést je k tomu, aby v dospělosti nepoužívali násilí vůči ženám. Zabránit tomu, aby bili děvčata, aby prosazovali své cíle na úkor dívek, narušovali jejich hranice a zabírali jim prostor. Také by měli dokázat popsat své pocity, strach, obavy a slabosti.

Jedním z cílů je zviditelnit ženy a dívky jako aktivně činné osoby. Měli bychom se snažit, aby dívky byly brány jako samostatné osoby, nepřerušovat je v jejich argumentech
a brát je vážně. Naučit je tomu, aby se uměly svobodně rozhodnout. Nečinit dívky odpovědné za jednání chlapců. Povzbuzovat je v kritickém odstupu od tradičních ženských rolí. Je také důležité, aby se mluvilo o slavných ženách a vyprávěli se o nich příběhy. Klást důraz na ženský jazyk, posilovat jejich sebevědomí a schopnost prosadit se. (Babanová, Miškolci, 2007)

A jak to máte vy?

 

Zdroje:

Babanová, A., Miškolci, J. a kol. (2007). Genderově citlivá výchova: Kde začít? Praha: Žába na prameni.

Jarkovská, L. (2005). Rovné příležitosti chlapců a dívek ve vzdělání. Brno: Nesehnutí.

Pleskotová, K. (2008). Průvodce na cestě k rovnosti žen a mužů. Brno: Nesehnutí.

Smetáčková, I. (2006). Gender ve škole. Příručka pro budoucí i současné učitelky
a učitele.
Praha: Otevřená společnost.

Smetáčková, I. (2007). Příručka pro genderově citlivé výchovné poradenství. Praha: Otevřená společnost.