Novinky

Kam směřujeme ve výchově dětí?

Ještě dnes se musím zasmát při vzpomínce na situaci, jíž jsem byla svědkem před několika lety v tramvaji a o níž se s vámi ráda podělím, protože tak trochu souvisí s tématem dnešního článku. Stalo se jednou, že cestovala tramvají kromě jiných maminka se svým asi čtyřletým synem. Dítko se po chvíli cestování začalo nudit, ihned si však našlo novou zábavu. Vší silou koplo nožkou do sedačky před s sebou, až to starší dámu, která na oné sedačce byla, vytrhlo z poklidné dřímoty. Žena se otočila, pohlédla na roztomilé dítko, poté na jeho maminku, s výrazem pochopení se jen pousmála a otočila nazpátek. Dítko hodilo očkem po mamince, ta se na něj jen vlídně usmála, načež se předchozí situace několikrát zopakovala. Seniorka se snažila situaci taktně ignorovat, avšak když dítě atakovalo sedačku už asi po šesté, beze slova se postavila do uličky. Celou situaci sledoval muž, který stál také v uličce. Když uviděl, jak starší žena jen s námahou opouští sedadlo, aby se postavila do již tak přeplněné tramvaje, svraštil obočí a s nechápavým pohledem zakroutil vůči mamince hlavou. Ta reagovala nečekaně pohotově slovy: „Víte, my s manželem jsme zastánci liberální výchovy.“ Muž poklidně uvolnil obočí a s kamennou tváří si z úst vyndal žvýkačku, kterou nalepil nic netušící mamince přímo doprostřed čela a suše dodal: „Mí rodiče taky byli!“…

Asi každý zná slova, ach ty dnešní děti nebo to za nás nebylo. Kolik se v těchto slovech ukrývá pravdy? Jsou dnešní děti opravdu zlobivější, živější, více nezvladatelné? A pokud ano, je to opravdu v dětech anebo se za tím skrývá něco jiného? Nebo spíš někdo jiný? Nejen na tyto otázky se pokouší v rozhovoru pro Český rozhlas odpovědět klinická psycholožka PhDr. Blanka Pöslová. Ve svém rozhovoru zdůrazňuje, že za zlobivostí či dokonce agresivitou dnešních dětí stojí přehnaně benevolentní výchova rodičů, která spočívá v tom, že děti mají přespříliš prostoru a žádné hranice.

Liberální výchova, která „(…) klade důraz na ponechání co největší volnosti dítěti bez omezování jeho vlastní aktivity.“, bývá často dávána do souvislosti s rozvojem schopnosti dítěte projevit svůj názor (Langmeier, Krejčířová, 2006). Schopnost vyjádřit se už dnes řadě dětí nedělá problém, to s čím se však potýkají, je chybějící respekt vůči druhým, pod nímž se skrývá takové jednání, jež uznává potřeby a názory jiných.

Ať chceme nebo ne, náš život je protkán mezilidskými vztahy. Jejich kvalita je odrazem našeho projevu vůči druhému. Zde neplatí, že lze říci cokoliv a kdykoliv bez ohledu na situaci.  S dovedností sociálního kontaktu se však člověk nerodí, získává ji v průběhu života, a to zkušenostmi a kontaktem s druhými lidmi. Nenaučí-li se děti těmto společenským pravidlům již v dětství, mohou se v budoucnosti potýkat se závažnými problémy.

            Pöslová se domnívá, že dnešní liberální tendence ve výchově jsou důsledkem rozšířené literatury na toto téma. Je jistě správné, že mají rodiče zájem se v této oblasti vzdělávat, zůstává však otázkou, nakolik je to ku prospěchu věci, není-li čtenář dostatečně kritický a přijímá vše jako dané a jediné správné. Možná je na čase vzít zase rozum do své hrsti, v opačném případě se nám může stát, že se v nás probudí ve chvíli, kdy to bude nejméně vhodné.

 

LANGMEIER, Josef a Dana KREJČÍŘOVÁ. Vývojová psychologie. 2., aktualiz. vyd. Praha: Grada, 2006. Psyché (Grada). ISBN 80-247-1284-9.

http://www.rozhlas.cz/pardubice/radioporadna/_zprava/tolerantni-vychova-nici-detem-hodnoty-jsou-nezvladatelne-zle-a-niceho-si-nevazi--1464809