Novinky

Když se ztrácí paměť

Nedávno vydaný článek v časopise Respekt pojednával o poměrně zneklidňujícím faktu – rostoucímu počtu lidí, trpících Alzheimerovou chorobou nebo jinými formami demence. Počet lidí s demencí ve světě se podle výzkumů přibližně každých dvacet let zdvojnásobuje, přičemž Česká republika není výjimkou. „Propočty pro Česko odhadují, že vlivem stárnutí populace a vyšší délky dožití u nás, postihne choroba v roce 2050 skoro čtyři sta tisíc lidí, tedy víc než tři procenta obyvatel.“ [1] Tato informace už sama o sobě není příliš příznivá, ale co je horší – Česká republika je na tuto „epidemii budoucnosti“ zatím jen velmi málo připravena.

Výpovědi lidí, jejichž člen rodiny je postižen Alzheimerovou chorobou, se ve výsledku téměř neliší. Při prvních náznacích problému se samozřejmě každý obrátí na praktického lékaře. Jsou ale naši lékaři dostatečně informováni o této formě demence? Znalosti českých lékařů o Alzheimerově chorobě se samozřejmě velmi liší, ale nezřídka se setkáme se zlehčováním příznaků spojených se ztrátou paměti, což může oddálit včasné stanovení diagnózy, které je u této choroby klíčové. Alzheimerova choroba se totiž vyvíjí ve skocích. „Dlouho se navenek nic nemění, ale degenerace mozkových tkání postupuje a pak náhle dojde k prudkému propadu.“ [2]

Další problém spojený s touto chorobou jsou velké finanční výdaje členů rodiny, kteří se mají o nemocného postarat. Zpočátku se dají výpadky paměti řešit ještě poměrně jednoduše – pomoc při nezvladatelných záležitostech, sestavení seznamu úkolů na celý den, každodenní návštěvy rodiny atp. V pozdějších stádiích nemoci je ale permanentní asistence nezbytná. Ať už rodina zvolí soukromého zdravotního asistenta přímo do domova nemocného či hospitalizaci v nemocnici, rozhodně to pro ně po finanční stránce nebude jednoduché. V ČR je možné si pro tuto situaci zažádat o sociální dávky, ale o závratné částky se rozhodně nejedná. Navíc, vyřízení takové dávky je velice zdlouhavá záležitost a Alzheimerova choroba je ve svém vývoji a rychlosti mnohdy nepředvídatelná.

To je pouze zmínka o některých z mnoha problémů spojených s Alzheimerovou chorobou, se kterými se potýkají jak pacienti, tak členové rodiny. Klíčovým okamžikem pro pacienty trpící demencí byl přelom tisíciletí, kdy se v americké Arizoně začaly provádět experimenty, v jejichž čele stála Tena Alonzo. Vizionářka, jejímž snem bylo změnit ústavní péči tak, aby se v domovech pacienti cítili dobře, bezpečně, neohroženě. V podobném duchu dnes uvažují odborníci z celého světa a snaží se naplnit jakýsi ideál světa. Světa, který je přátelský vůči demenci (přeloženo z angl. výrazu „dementia friendly“).

Toto pojetí se v dnešní době poměrně hodně prosazuje např. ve Velké Británii. Péče o pacienty s demencí je tam na úplně jiné úrovni, než je u nás v České republice. Základ spočívá v informovanosti. Doktor s pacientem i rodinou vždy probere průběh a rizika onemocnění, co může pacient očekávat, popř. zodpoví dotazy pacienta i rodiny. Pacient dokonce obdrží nejrůznější pomůcky, které mu mohou usnadnit jeho každodenní fungování. Například hodiny, které samy připomínají jaké je datum či GPS, která členům rodiny dá vědět, že se pacient ztratil, a mnoho dalšího. Ve Velké Británii není neobvyklé ani to, že řada běžných Britů dochází na jednorázové semináře pojednávající o Alzheimerově chorobě a dalších formách demence. Dozví se, jak se v případě potřeby zachovat, jak pomáhat nemocným v okolí, např. třeba sousedovi. „Belgické město Bruggy, které se rovněž veřejně prohlásilo za „dementia friendly“, dokonce zřídilo pro tenhle účel speciální piktogram. Pokud tu narazíte na obchod označený nálepkou kapesníku s uzlem, můžete si být jistí, že nakoupíte v klidu a za asistence vlídného a poučeného prodavače.“ [3]

Jak je tedy v článku naznačeno, je potřeba ještě dlouhé cesty, aby se Česká republika dostala na úroveň zemí jako Velká Británie či Belgie. Zemí, kde je život pro lidi s demencí usnadněn, jak nejvíc to jde, a kde i přímo nezaujatí lidé se snaží pomoci. Zrovna teď nikdo z našich blízkých lidí demencí trpět nemusí, ale je to velmi rychle se zvyšující trend, který může potkat každého z nás. Je proto důležité být informován a mít vždy kolem sebe blízké lidi. Ty si v lékárně nekoupíme.

 

Celý článek o nástrahách Alzheimerovy choroby a jejich řešení v jiných státech naleznete v časopise Respekt (vydání 29. 8. – 4. 9. 2016), článek: „Když se ztrácí paměť – Příběhy rodin, do nichž vstoupila Alzheimerova nemoc“.

nebo v archivu na webové stránce časopisu Respekt: www.respekt.cz

 

[1] Třešňák, P. (2016). Když se ztrácí paměť: Příběhy rodin, do nichž vstoupila Alzheimerova nemoc. Respekt [online]. 35/2016vyd. 29. 8. – 4. 9. 2016. Dostupný z: www.respekt.cz/tydenik/2016/35/kdyz-se-ztraci-pamet.

[2] Třešňák, P. (2016). Když se ztrácí paměť: Příběhy rodin, do nichž vstoupila Alzheimerova nemoc. Respekt [online]. 35/2016vyd. 29. 8. – 4. 9. 2016. Dostupný z: www.respekt.cz/tydenik/2016/35/kdyz-se-ztraci-pamet.

[3] Třešňák, P. (2016). Když se ztrácí paměť: Příběhy rodin, do nichž vstoupila Alzheimerova nemoc. Respekt [online]. 35/2016vyd. 29. 8. – 4. 9. 2016. Dostupný z: www.respekt.cz/tydenik/2016/35/kdyz-se-ztraci-pamet.